AGIREBELS, Z.S.
Jsme skupina mladých lidí zapálených do skvělého sportu, který nás dal dohromady na poli zvaném Agility již v roce 2013. Toho roku na jaře jsme se poznaly v kurzu pro štěňátka, kde jsme se kromě her s našimi čtyřnohými miláčky učili základům poslušnosti a protože se lektorky kurzu věnovaly také agility, dog dancing, fresbee, … a dalším, tak nám ukázaly co vše je možné formou hry pejsky naučit. Okamžitě nás mimo jiné nadchlo nejvíce Agility. Začali jsme se více a více zajímat o tento sport, krůček po krůčku jsme se učili překonávat nejprve lehké později těžší překážky a nakonec se naše schůzky na trénincích a vůbec vše kolem psů stalo neodmyslitelnou součástí našich životů, na všech akcích a za všech okolností si užijeme vždy spousty legrace. Stala se z nás tak úžasná parta, že se scházíme i mimo tréninky. Netrvalo dlouho a v lednu 2015 se zrodil nový agility klub „AGIrebels“, který reprezentujeme na oficiálních závodech a zkouškách pořádanými agiltiy, hoopers, obedience a v jiných sportech.
Rebelky
…jinak nám už nikdo neřekne
Sehraný tým
Členové
O hoopers
Hoopers – je nový sport pro pejskaře, který se v ČR objevil zhruba v roce 2017. Spousta lidí žije v domnění, že hoopers je odnož agility. Hoopers se podobá agility však jen v kategorii FUN, kde pes a psovod spolu probíhají parkur společně a pes je minimálně nebo jen občas vysílán na dálku. V závodních kategoriích (H0, H1 a H2) má psovod vymezený prostor 3 x 3 m a ve vyšších kategoriích (H3 a HCH) dokonce 1,5 x 1,5 m. Opuštění tohoto prostoru znamená pro tým chybu nebo dokonce diskvalifikaci. To je první velká odlišnost hoopers od agility.
Dalším dosti markantním rozdílem je to, že překážky v agility jsou skokové, probíhací a zónové. Zatímco v agility pes musí zdolávat překážky přeskokem, tak u hoopers jsou všechny překážky zdolávány pouze probíháním. Žádné přeskoky, zóny či ostré otočky apod. Jsou zde pouze 2 velikostní kategorie, a to podle výšky psa do 40 cm a nad 40 cm. Dále výkonnostní kategorie podle náročnosti a šikovnosti týmu.
V hoopers jsou překážky koncipovány tak, aby co nejméně zatěžovaly pohybový aparát psa a tím vlastně umožnily účast všem psům bez rozdílu rasy, věku a handicapu. Jsou zde 4 typy překážek: oblouky, barely, branky a tunely o šíři 80 cm a v maximální délce 3 m. V hoopers se dbá na to, aby se tohoto sportu mohl opravdu účastnit každý pes.
Dalším velmi podstatným rozdílem oproti agility je to, že v hoopers se pes učí zdolávat překážky tzv. na dálku vysíláním co nejdále od psovoda. Pes se učí přemýšlení a samostatnosti. Výkonnostní kategorie samozřejmě zvyšují náročnost parkurů a týmy se mohou vyběhat až do titulu šampiona.
Dalším takovým velkým rozdílem od agility je i skutečnost, že na agility musí mít psovod docela slušnou kondici, aby svému psu stačil. V hoopers tuto kondici psovod mít nemusí, takže je vhodný pro věkovou kategorii od 3–100 let V tomto sportu si své tempo a náročnost každý určuje sám. Je to velice vhodný doplněk také pro týmy, které se věnují agility. Psi se učí odpoutat od psovoda a pracovat na překážce na dálku, učí se samostatně přemýšlet a reagovat na pokyny svého psovoda. Pes v parkuru běží svým přirozeným tempem na další a další překážky a učí se je samostatně vyhledávat. Běh je pro psa přirozenou a oblíbenou aktivitou, kterou si v tomto sportu maximálně užívá.
Hoopers vzniklo v USA, kde se stále rozvíjí a nabírá na dokonalosti. Vzniklo na základě aktivity agiliťáckých týmů, které se už nemohly věnovat agility, ale přesto se chtěly se svými psy stále udržovat v kondici a nechtěly opustit sportovní kolbiště. U nás v Evropě se hoopers začalo rozvíjet jako první v Holandsku. Když srovnáme obě tyto země, tak už se nejedná o stejné hoopers. V dnešní době se již rozdělilo na americkou a holandskou školu. V USA je to sport, při kterém bouří arény a závodní týmy jsou podporovány za hlasitého projevu diváků. Do parkurů se vkládají složitější překážky a parkúry jsou více roztažené v prostoru. Úplným opakem je Holandsko. Tady, pokud je tým na parkuru, slyšíte spadnout špendlík. Tým musí mít na parkuru absolutní klid pro koncentraci a ovládání psa verbálními i neverbálními povely.
Text převzat z https://www.klubhoopers.cz/
O agility
Agility je sport se psy, závod podobný koňskému parkuru. Vznikl okolo roku 1978 v Anglii. Agility může dělat úplně každý s jakýmkoliv psem. Cílem je, aby psovod se svým psem překonal trať s překážkami ve správném směru a pořadí, bez chyb a v co nejlepším čase. Je to pro psy jedna z nejpřirozenějších aktivit – pes ve smečce (společně se svým pánem) spolupracuje při překonávání překážek v honbě za kořistí. Kořistí se stává pamlsek či hračka a pochvala na konci každého parkuru. Je to sport, který prospívá fyzické kondici psa i psovoda a velmi dobře upevňuje vztahy mezi psem a pánem. Kromě toho je každý trénink i závod výbornou příležitostí pro socializaci psa – jinými slovy pes se v tomto prostředí naučí stýkat s ostatními psy i lidmi, zvykne si na ně, ztratí strach a tím se eliminuje jeho agresivita z tohoto strachu plynoucí.
Pravidla:
Překážky na trati se dělí do tří skupin – skokové, zónové a probíhací. Mezi skokové překážky řadíme skok vysoký, skok daleký, zeď a proskokový kruh, mezi zónové řadíme kladinu, áčko a houpačku , do probíhacích patří tunely pevné a látkové, a slalom. V optimálním případě překonává závodní tým (psovod a pes) parkur bez penalizace a v čase kratším, než je předepsaný. Důvody k penalizaci mohou být v zásadě tři – chyba, odmítnutí a překročení časového limitu.
Pokud tým poruší pravidla závažnější způsobem, než chybou či odmítnutím, bývá v daném běhu diskvalifikován.
Kategorie:
Je celkem 5 velikostních kategorie a to XS, S, M, I, a L. A podle nich je stanovena i výška překážek. Týmy v agility jsou rozděleny do tří skupin podle výkonnosti – A1 (začátečníci), A2 (pokročilí) a A3 (profesionálové). Pokud tým splní předepsané zkoušky v jednotlivých kategoriích, získává pes titul A3 Champion, který je mu udělen doživotně. Podmínky zkoušek jsou stanoveny v Soutěžním řádu.
Česko patří ke světovým velmocem v tomto sportu.
Více informací na https://klubagility.cz/